Otázka:
Jaké jsou přínosné a škodlivé efekty rentgenového záření, které se používá ve zdravotnictví k rentgenové diagnostice? Jaké jsou výhody a nevýhody jeho použití?
Odpověď:
Odpověď na tuto otázku by vyžadovala více prostoru, než umožňují tyto stránky, ale pokusíme se o podání stručného vysvětlení.
Obecně platí, že jakékoliv lékařské ozáření, včetně vyšetření s pomocí rentgenového záření, může být aplikováno jenom tam, kde je nezbytné odpovědět na nějaký konkrétní zdravotní problém - např. potvrzení nebo vyloučení zlomeniny, potřeba zjistit, proč pacienta sužuje bolest hlavy, proč mu otékají nohy, zda nemá nádor? Toto rozhodnutí nazýváme "zdůvodněním", což znamená, že pro daného pacienta musí existovat přiměřený zdravotní důvod pro použití rentgenového záření. Se "zdůvodněním" by měl být pacient srozuměn..
Aplikované rentgenové záření by vždy mělo zasáhnout pouze vyšetřovanou oblast. Přičemž by měl být vždy použit přístroj, jehož parametry jsou nastaveny tak, aby nezbytná dávka záření, (kterou je třeba aplikovat pro získání požadované informace), byla efektivně využita. Dodržením tohoto požadavku se zajistí, že lékař bude mít k dispozici kvalitní snímek při co možná nejnižší dávce, kterou pacient musí pro dané vyšetření obdržet. Splnění tohoto požadavku nazýváme "optimalizací".
Existuje několik důvodů, proč bychom neměli vyžadovat provedení zbytečného rentgenového vyšetření. V takovém případě se jedná o zbytečně obdrženou dávku záření, která není "zdůvodněna", přičemž se současně zbytečně zvyšují náklady jak ze strany pacienta tak i ze strany zdravotnického zařízení. Nehledě k tomu, že některá vyšetření mohou s sebou přinášet i další zbytečná a nezanedbatelná zdravotní rizika (jako může být např. katetrizace srdce, při jeho vyšetření).
Jestliže hodnotíme lékařské vyšetření z výše uvedeného úhlu pohledu - tj. provádí-li se jen tehdy, je-li to nezbytné ze zdravotních důvodů a je-li aplikována jen nejnižší možná dávka potřebná k dosažení požadované informace, pak je možné přistoupit k hodnocení míry škodlivosti i k posouzení nevýhod použití rentgenového záření bez zbytečných obav. Pokud bychom totiž rentgenové záření k vyšetření nepoužili, mohli bychom přijít o životně důležitou informaci, kterou lékař potřebuje, aby nás mohl správně léčit. (Míra rizika z nerozpoznaného zdravotního stavu by v tomto případě převýšila míru rizika, kterou s sebou vyšetření s pomocí rentgenového záření přináší.)
Otázka:
Již tři měsíce pracuji jako asistentka na zubním pracovišti. Pracuji s intraorálním i panoramatickým rentgenem. Zmeškala jsem jeden cyklus a věřím, že jsem těhotná - přibližně 5 až 6 týdnů. Ráda bych věděla, hrozí-li mému dítěti nějaké nebezpečí z ozáření, kterému jsem při práci vystavena
Odpověď:
Je velmi nepravděpodobné, že jste díky své profesionální exposici utrpěla nějakou újmu, nebo se a své nenarozené dítě vystavila riziku. Dostupná data ukazují, že typické profesionální expozice na zubním pracovišti činí kolem 0,7 mSv za rok. Pro srovnání průměrná hodnota z přírodního ozáření, kterému je vystaven každý z nás činí 3 mSv za rok. Limity pro pracovníky se zářením jsou 100 mSv v pěti po sobě následujících letech, přičemž v jednom roce nesmí být překročena hodnota 50 mSv. U těhotných žen se upravují podmínky práce tak, aby plod neobdržel dávku větší než 1 mSv v průběhu těhotenství. Limity jsou voleny tak, aby vyloučily deterministické účinky a nevedly k významnému zvýšení pravděpodobnosti pozdních následků, jako raviny a mutací.
Vzhledem k Vašemu těhotenství by jste měla dodržovat všechna opatření k minimalizaci vlastního ozáření. Při snímkování by jste měla být od rentgenu oddělena stínící vrstvou, nejlépe zdí, není-li to na Vašem pracovišti možné, stůjte při snímkování co nejdále od přístroje. Prodiskutujte se zaměstnavatelem obdržení osobního dosimetru s měsíčním odečtem obdržené dávky.
Rád bych zdůraznil, že nemáte žádný důvod k panice. Nikdo nemůže stoprocentně říci, že nevystavíte své dítě naprosto žádnému riziku, nicméně neexistují data tvrdící opak .
Otázka:
Moje žena nedávno podstoupila zubní rentgenové vyšetření a zjistili jsme že v této době byla ve třetím týdnu těhotenství. Kde mohu najít informace o možném riziku s tímto spojeném?
Odpověď:
Při kompletním rentgenovém vyšetření zubů těhotné pacientky obdrží embryo dávku kolem 1 µGy. Ve srovnání s průměrnou hodnotou od přírodního pozadí činící 3000 µGy je zátěž při takovém vyšetření menší než zátěž od přírodního ozáření za jeden den. Nebyly prokázány případy, že by tak malé dávky představovaly nějaké riziko. To samozřejmě není přesvědčivý důkaz naprosté bezpečnosti, ale poskytuje to ujištění, že pokud nějaké riziko je, tak nesmírně malé.
Otázka:
Jaká jsou rizika při používání ionizujícího záření v medicíně. Kde mohu nalézt informace o možných efektech?
Odpověď:
Kvalitativně jsou radiační rizika naprosto stejná jako při ostatních aplikacích ionizujícího záření např. v energetice, liší se pouze na základě množství záření, jemuž je člověk vystaven. Možné biologické efekty se dají roztřídit do 2 kategorií - stochastické účinky zahrnující onemocnění rakovinou a genetické mutace a deterministické účinky jako např. šedý zákal, radiační dermatitida nebo akutní nemoc z ozáření.
Velmi vhodným zdrojem informací je kniha Principy a praxe radiační ochrany, Vl. Klener a kol., Azin CZ 2000
Otázka:
Kolikrát za měsíc mohu provést zubní rentgenové vyšetření těhotné ženy? Jaká je maximální dávka, která může být použita při vyšetření. Jaké je nejlepší opatření na ochranu pacientky?
Odpověď:
Pokud je třeba léčit pacienta v průběhu těhotenství a je nutné ke stanovení diagnózy provést rentgenové vyšetření, je takové vyšetření považováno za oprávněné bez ohledu na těhotenství a to v počtu, který je potřebný pro stanovení diagnózy. Je-li možno odložit léčbu až do období po porodu, rentgenové vyšetření by mělo být také odloženo. Každé vyšetření by mělo být provedeno správnou technikou a moderním přístrojem, tak aby bylo možno provést nejmenší exposici, při které lze získat snímek s potřebnou diagnostickou informací a vystavit tak pacienta minimální zátěži. Zejména to platí u těhotných žen, kdy je třeba upravit vyšetření tak, aby podalo pouze nezbytnou informaci pro aktuální léčení, čímž se sníží i radiační zátěž. Není možné provádět panoramatické snímky, jde-li o léčení konkrétního zubu.
Dosimetrická veličina používaná pro hodnocení radiační zátěže při intraorálním snímkování je kerma ve vzduchu na konci tubusu, směrná hodnota, jež by při jedné exposici neměla být překročena je 5 mGy.
Otázka:
Co znamená "tvrdnutí spektra"?
Odpověď:
Výraz "tvrdnutí spektra" ( resp. "měkké a tvrdé spektrum") se používá v případech, kdy je - na rozdíl od záření monoenergetického - v poli záření daného typu zastoupeno celé spektrum energií daného záření.
Tak zvané "tvrdé spektrum" se vztahuje k takovým případům, kdy je ve spektru zastoupena převážně frakce vysokoenergetického záření, na rozdíl od tak zvaného "měkkého spektra", ve kterém je významný podíl nízkoenergetického záření.
Tyto výrazy, které charakterizují spektra záření, se používají nejčastěji v případě neutronů nebo fotonů (brzdného roentgenova záření), ale lze je aplikovat pro všechny typy záření.
Tak zvané "tvrdnutí spektra" tedy znamená, že v důsledku eliminace záření s nízkou energií v daném spektru záření vzrůstá (relativně vzhledem k původní distribuci energií v původním spektru ) frakce záření s vyššími energiemi.
Otázka:
Jaké energie fotonů jsou produkovány s pomocí lineárních urychlovačích, které jsou používány v radioterapii ?
Odpověď:
Lineární urychlovače, které jsou v současné době nejčastěji používány v radioterapii, je možné rozdělit do tří skupin v závislosti na energiích záření, které produkují.
- Takzvané "nízkoenergetické" urychlovače produkují svazky záření o energiích v rozsahu 4 - 6 MeV.
- Některé z takzvaných "vysokoenergetických" urychlovačů mohou produkovat svazky záření až do energií 25 MeV, ale většina z nich produkuje záření o energii okolo 18 MeV.
- Ozařovače se "střední energii" pak produkují záření okolo 10 MeV.
V současné době je možné využívat k léčbě i urychlovače s takzvanou duální funkcí (tj. s možností dvou produkovaných energií - nízké a vysoké). To umožňuje ozáření velkého rozsahu nádorových tkání, které mohou být uloženy v různých hloubkách těla pacienta.
Je však třeba si uvědomit, že toto základní rozdělení platí pro "běžně vyráběné typy urychlovačů" od nejvýznamnějších výrobců těchto zařízení. Vedle nich mohou existovat i vysoce specializované urychlovače, které se využívají k experimentální terapii a které mohou produkovat záření i v jiných energetických rozsazích.