Lékařské ozáření

Pojem lékařské ozáření  bylo původně definován pouze jako vystavení pacientů ionizujícími záření v rámci jejich lékařského vyšetření nebo léčby. Současná legislativa (zákon č.263/2016) zahrnuje do lékařského ozáření také ozáření osob, které poskytují pomoc fyzické osobě podstupující lékařské ozáření, dále ozáření osob, které se dobrovolně účastní lékařského ověřování nezavedené metody spojené s lékařským ozářením a ozáření v rámci pracovnělékařských služeb a preventivní zdravotní péče.

Vývoj oboru radiační ochrany při lékařském ozáření

Význam účinků ionizujícího záření pro diagnostiku a léčbu pacientů v medicíně se stal zřejmý téměř okamžitě po objevu roentgenova záření a radioaktivity na přelomu 19. a 20. století. Již v samém počátku využívání zdrojů ionizujícího záření však bylo odhaleno i riziko nežádoucích účinků, což vedlo k postupnému vytváření pravidel radiační ochrany.      Zpočátku byla pozornost věnována spíše ochraně lékařů a ostatních pracovníků, na které se vztahovala všechna postupně přijímaná opatření radiační ochrany (včetně stále se zpřísňujících limitů).

Z hlediska radiační ochrany pacienta, kdy není možné omezovat dávku potřebnou k získání požadované informace nebo terapeutického efektu, je nezbytné přijmout všechna opatření vedoucí k potlačení zbytečného ozáření. Nejdůležitějším z nich jsou opatření organizační, která by měla na co nejvyšší míru vyloučit neindikovaná vyšetření, a opatření technická a metodická vedoucí ke snížení dávky neúčinné pro získání požadovaného efektu.

S rozvojem zdravotnické techniky a výpočetní techniky, která využívá zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření (tj. k vyšetřování nebo léčbě pacientů s využitím účinků ionizujícího záření), dochází k zavádění nových účinných diagnostických i terapeutických metod a s tím i k nárůstu frekvence vyšetřovaných i léčených pacientů. V současné době se ve zdravotnictví v České republice využívá okolo 4500 zdrojů ionizujícího záření (téměř polovinu z nich tvoří zubní rentgeny) a lékařské ozáření představuje nejvýznamnější podíl ozáření člověka mimo přírodní pozadí - představuje v průměru efektivní dávku okolo 1 mSv na osobu a rok. Největší podíl na tomto ozáření má radiodiagnostika – v současné době  zejména počítačová tomografie a intervenční vyšetření, kde se individuální dávky mohou pohybovat až v oblasti desítek a stovek mSv na jedno vyšetření a kde (s ohledem na poskytované možnosti) se  počet vyšetření neustále zvyšuje.  

Díky možnosti snadného získávání informací o stavu tělesných struktur a vnitřních orgánů se rentgenová diagnostika stala nepostradatelnou metodou v léčbě pacientů (v padesátých letech 20.století přispěla mimo jiné např. i ke zvládnutí tuberkulózy). Tento význam jí zůstává dodnes, a to i navzdory současnému zavádění nových diagnostických metod, které ionizující záření nevyužívají (NMR, ultrazvuk).

Optimalizaci lékařského ozáření je ze strany státu, v souladu s požadavky Evropské unie, věnována systematická pozornost. Do české legislativy byly implementovány  požadavky Směrnice rady EU 2013/59 Euratom o ochraně zdraví osob v souvislosti s lékařským ozářením. Ze strany radiační ochrany pacienta se jedná o zákon č.263/2016 Sb. a příslušné části vyhlášky SÚJB č.422/2016 Sb.  Důležitá je však nejenom kompatibilita legislativy, která stanovuje pravidla lékařského ozáření, ale zejména její důsledné zavádění do praxe: zajištění technické úrovně radiologických přístrojů, kvalifikace personálu, dodržování standardů radiologických postupů, atd. Význam má i kontrola splnění daných podmínek ať již formou státního dozoru ze strany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) nebo formou klinických auditů.

Odbor lékařských exposic Státního ústavu radiační ochrany  (SÚRO) zabezpečuje pro potřebu státního dozoru nezávislé ověřování zdrojů ionizujícího záření používaných v medicíně a zabývá se analýzou podmínek, které vedou ke snižování radiační zátěže  obyvatelstva při lékařském ozáření. Zpracovává odborné podklady nejen pro výkon státní správy ale i pro potřeby klinických pracovišť (doporučení, metodiky) a pro zajištění potřebné informovanosti odborné i laické veřejnosti. 

 Stručná historie oboru